Marek popisuje, jak je důležité s dítětem sledovat, co ho baví a utvrzovat ho v tom, že ho máte rádi

Marek

• Zobrazit celý profil

Textová verze

Marek říká: „Mějte rádi svoje děcka. Ať už jsou jakékoliv a neustále jim, ať už to vaše dítě je jakékoliv a projevuje se jakkoliv, tak neustále ho utvrzujte v tom, že ho máte rádi a že může kdykoliv přijít, kdy ho něco bude trápit. To je prostě to nejdůležitější. Buď, tak, buďte s ním, buďte s ním.“ Příklad konkrétní u kyberšikany a tady sledování tady toho nevhodného obsahu, a podobně. Jestliže já budu mít v domě pokoje pro každé dítě zvlášť, obývák a ložnici a do toho, do tohohle domu já instaluju televizi do každé místnosti a v momentě, kdy se dívá na internetové stránky nebo komentuje něco, protože teďka ty televize už to víceméně všechny umí, když mám nějakou placenou službu, tak já chápu, že třeba ten influencer mě může jako vytáčet a že ho prostě jako nesnáším a že mě jako to, ale vlastně neříká nic závadného, prostě je to jenom nějaká jako forma jako specifické zábavy. Tak pokud tady tyhle, tenhle obsah já nechám to děcko izolovaně vnímat bez toho, aniž bych já věděl, na co se dívá a třeba, co se mu točí v hlavě a nejsem tam, není to o tom, že bych já ho zpovídal, jak tomu rozuměl, ale v momentě, kdy tam sedím s ním, tak když něčemu to děcko nerozumím, tak naprosto přirozeně se zeptá: „A toto myslel tati, jak?“ A já v tom moment jenom díky tomu, že tam fyzicky jsem, jsem schopný hned zareagovat. V momentě, kdy tam nejsem, tak vlastně to děcko ten otazník v hlavě má, a už se mě na to potom ale nezeptá, protože pak už je jako tisíc dalších jako impulsů, které to úplně jako zahltí, ale ten otazník v něm zůstává a hledá si na to nějakou jako odpověď samo, a pokud je to opravdu, se bavíme třeba o prvostupňácích, tak není schopné to najít nějak jako kritickým myšlením, prostě to nějak přijme, jak to je a to je, to je chyba, toto je rodičovská chyba, že vlastně vnímat, že vnímá to děcko svět, je něco jiného nechat ho s jeho hračkama samotné v pokojíku, anebo nechat ho tady s tímhle vlastně online světem, kde absolutně nemám absolutně žádnou kontrolu, filtr, jak vlastně limitovat to, co na něho bude jako v ní, co bude vnímat, když ho nechám s jeho hračkama, tak vím, co má za hračky, tam jako není, co vymyslet vlastně, že by mu jako ubližovalo, prostě mám nad tím dohled, mám nad tím přehled, vím, co si koupil za hračky a vím, s čím si hraje, ale v momentě, kdy mu nechám jako přístupný ten online svět bez toho, aniž bych tam s ním byl, tak je to moje zodpovědnost a moje blbost.