Zpět na Odborná péče

U Lady iniciovali spolupráci s psychiatrem její rodiče.

Textová verze


Já jsem tehdy onemocněla v době, ono to dneska už zní tak trošku absurdně, ale já jsem vlastně o poruchách příjmu potravy vůbec nic nevěděla. Nevěděla jsem, co to je anorexie. Neznala jsem nikoho, kdo by procházel něčím podobným, takže až jako skrze moji maminku, která je praktická doktorka, tak když už opravdu viděla, že to se mnou není dobrý, tak se ozvala nějakým kamarádům, lékařům, kteří ji postupně odnavigovali na psychiatrickou nemocnici ve větším městě, kam jsem začala ambulantně dojíždět na dětskou psychiatrii. 

Další zkušenosti:

U Lady iniciovali spolupráci s psychiatrem její rodiče.

Helena popsala moment, kdy se v dospělosti sama rozhodla vyhledat terapeuta.

Bára M. poprosila o vyhledání pomoci rodiče.

Kateřina odbornou pomoc nevyhledala, v úzdravě jí podporovali rodiče.

S Monikou jednala její dětská lékařka empaticky a spolupracovala s jejími rodiči.

Lada popsala krátké návštěvy psychiatričky, zaměřené na kontrolu váhy, stravování a předepsání medikace.

Andrea přiblížila působení léků v souvislostí s mentální anorexii.

Matějovi podpora psychiatričky a medikace pomohla.

Monika zhodnotila to, že ona sama medikaci předepsanou neměla.

Kamča se rozhodla odmítnout medikaci, která jí byla doporučena v rámci hospitalizace.

Petra zpětně zhodnotila svou zkušenosti a popsala denní režim v nemocnici.

Kamče stravování během hospitalizace pomohlo zvyknout si na navyšování porcí.

V průběhu hospitalizace v souvislosti s depresemi začali lékaři řešit u Andrey její poruchu příjmu potravy.

Monika spolupracovala s psychologem tři roky, popsala dobré i špatné chvíle v procesu úzdravy.

Matěj porovnal zkušenosti se dvěma psycholožkami.

Bára neměla potřebu psychologa vyhledat.

V úzdravě pomáhala Marušce léčitelka, kterou opětovně vyhledala při relapsu, kdy chtěla mluvit zejména o aktuálních tématech ze svého života.

Marie se k podpoře psychologa rozhodla vyhledat také výživového poradce vzhledem k přetrvávajícím trávicím potížím.

Maruška vnímala jako štěstí, že si poruchu příjmu potravy rychle připustila a sama chtěla vyhledat odbornou péči.