U Lady iniciovali spolupráci s psychiatrem její rodiče.
Já jsem tehdy onemocněla v době, ono to dneska už zní tak trošku absurdně, ale já jsem vlastně o poruchách příjmu potravy vůbec nic nevěděla. Nevěděla jsem, co to je anorexie. Neznala jsem nikoho, kdo by procházel něčím podobným, takže až jako skrze moji maminku, která je praktická doktorka, tak když už opravdu viděla, že to se mnou není dobrý, tak se ozvala nějakým kamarádům, lékařům, kteří ji postupně odnavigovali na psychiatrickou nemocnici ve větším městě, kam jsem začala ambulantně dojíždět na dětskou psychiatrii.
Lada popsala krátké návštěvy psychiatričky, zaměřené na kontrolu váhy, stravování a předepsání medikace.
V průběhu hospitalizace v souvislosti s depresemi začali lékaři řešit u Andrey její poruchu příjmu potravy.
V úzdravě pomáhala Marušce léčitelka, kterou opětovně vyhledala při relapsu, kdy chtěla mluvit zejména o aktuálních tématech ze svého života.