Monika spolupracovala s psychologem tři roky, popsala dobré i špatné chvíle v procesu úzdravy.
Monika
Textová verze
Začala jsem spolupracovat a ten stav samozřejmě. Jako teď to vypadá, že už to ukončím jen tím, že to bylo krásný a začala sem se jenom lepšit a bylo to paráda a dostala sem se z toho, jo, tak samozřejmě ne. Pořád to bylo nahoru dolů, ale už ve mně vznikl takovej ten pohon toho, že se ze toho chci dostat, není mi v tom dobře, je to hrozný. A pak samozřejmě byly i chvíle, kdy jsem to chtěla vzdát a říkala jsem si, že v tom budu žít celej život, to asi nemá cenu tady tohle řešit. Občas jsem měla pocit, že jsem byla šťastnější předtím v tom nejhorším stavu. Člověk má takovej pocit občas, což jako nebyla vůbec pravda, ale tak ta nemoc asi nějakým způsobem funguje. Tak začal několikaletý boj, kdy já fakt docházela k tomu psychoterapeutovi 3 roky minimálně a on mi hodně pomohl, musím říct. Ať neříkám, že to byla jen moje zásluha. Ten člověk věděl, co dělá. Teď zpětně bych s nějakými přístupy nesouhlasila. Jsem nad tím přemýšlela, jak to probíhalo, co se dělo. Ale myslím si, že mi to pomohlo nějakým způsobem. Hlavně jsem měla kolem sebe podporu pár lidí, kteří se mi snažili pomoct, abych na to nebyla sama úplně, ale jednoduchý to nebylo.
Další zkušenosti:
U Lady iniciovali spolupráci s psychiatrem její rodiče.
Helena popsala moment, kdy se v dospělosti sama rozhodla vyhledat terapeuta.
Bára M. poprosila o vyhledání pomoci rodiče.
Kateřina odbornou pomoc nevyhledala, v úzdravě jí podporovali rodiče.
S Monikou jednala její dětská lékařka empaticky a spolupracovala s jejími rodiči.
Lada popsala krátké návštěvy psychiatričky, zaměřené na kontrolu váhy, stravování a předepsání medikace.
Andrea přiblížila působení léků v souvislostí s mentální anorexii.
Matějovi podpora psychiatričky a medikace pomohla.
Monika zhodnotila to, že ona sama medikaci předepsanou neměla.
Kamča se rozhodla odmítnout medikaci, která jí byla doporučena v rámci hospitalizace.
Petra zpětně zhodnotila svou zkušenosti a popsala denní režim v nemocnici.
Kamče stravování během hospitalizace pomohlo zvyknout si na navyšování porcí.
V průběhu hospitalizace v souvislosti s depresemi začali lékaři řešit u Andrey její poruchu příjmu potravy.
Monika spolupracovala s psychologem tři roky, popsala dobré i špatné chvíle v procesu úzdravy.
Matěj porovnal zkušenosti se dvěma psycholožkami.
Bára neměla potřebu psychologa vyhledat.
V úzdravě pomáhala Marušce léčitelka, kterou opětovně vyhledala při relapsu, kdy chtěla mluvit zejména o aktuálních tématech ze svého života.
Marie se k podpoře psychologa rozhodla vyhledat také výživového poradce vzhledem k přetrvávajícím trávicím potížím.
Maruška vnímala jako štěstí, že si poruchu příjmu potravy rychle připustila a sama chtěla vyhledat odbornou péči.
