Pokud je ve třídě oběť kyberšikany je dle Lukáše třeba nastavit jasné podmínky.
Nastolit ve třídě takové prostředí, aby tam fungovala bezpečná atmosféra a klima, aby ta oběť neměla ostych se na mě jako na pedagoga kdykoliv obrátit. V případě toho, že se něco děje, něco se jí nelíbí, tak aby tam byla nastavená důvěra. Zároveň bych tu třídu jako pedagog vedl k tomu, jakým způsobem reagovat na sebe, pokud se děje někomu něco např. zvyšování sociální koheze identity s tou danou třídou – to znamená práce skrze techniky, aktivity a diskuse. Pokud vidím, že se někomu odehrává něco nepříjemného, tak se toho dotyčného zastat. Dále rozvoj prosociálního a empatického chování, všeobecně sociálních dovedností, aby to mohlo být pro tu oběť příjemnější. Samozřejmě je to teoretický model, ale určitě doporučuji vybrat si alespoň jeden aspekt a na tom pracovat. Včetně zavedení preventivních programů na dané téma a důkladné zmapování, co se ve třídě stalo, co se stalo té oběti, aby nedošlo k sekundární viktimizaci. Ta třída o tom s největší pravděpodobností bude vědět, co se tam odehrávalo a na tomto základě by se mohlo napáchat víc škody než užitku.
Marek popisuje, jak je důležité s dítětem sledovat, co ho baví a utvrzovat ho v tom, že ho máte rádi
Když nefungují rodiče, dítě vnímá jako pevný bod svého učitele – mluvte o kyberšikaně s žáky, radí
Lucie.