Podle Moniky máme učit děti říkat “ne” na to, co se je jim nepříjemné.
Rodičům obětí bych doporučila v momentě, kdy už je dítě oběť udělat vše proto, aby se situace neopakovala. U těch obětí mi přijde hodně klíčové, aby si děti věřily v tom, že jsou věci, které jim mohou být nepříjemné. To je vlastně prevence ve všem: kyberšikana, šikana, obtěžování, násilí a podobně. Prostě se mi to nelíbí, mám právo to odmítnout. Umět říct ne, mluvit o těch věcech a opravdu je opakovat. Myslím si, že je dobré, když to zazní z více stran. Pokud maminka bude do dítěte hučet a říkat to samé, tak to může jít jedním uchem tam a druhým ven. Nám se osvědčilo zvát do školy preventisty od policie. Pokud přijde uniformovaný muž a žákům něco sdělí, tak to berou jinak než když jim to paní učitelka několikrát opakuje. Takže mluvit o tom z vícero směrů, aby se děti nebály si říct, když se jim něco nelíbí. Buď to sdělit všem, nebo konkrétnímu člověk a stát si za tím.
Marek popisuje, jak je důležité s dítětem sledovat, co ho baví a utvrzovat ho v tom, že ho máte rádi
Když nefungují rodiče, dítě vnímá jako pevný bod svého učitele – mluvte o kyberšikaně s žáky, radí
Lucie.