V této části studenti hovořili o začátcích ve škole, svém prospěchu a také o tom, co měli ve škole rádi a co jim naopak nevyhovovalo. V neposlední řadě jsme během rozhovorů zachytili i jejich profesní přání do budoucna.
OBSAH STRÁNKY
Nástup do školy vnímali studenti různě. Některým bylo od první třídy ve škole dobře. Těm, kterým se začaly objevovat první projevy ADHD se již v první třídě necítili příjemně. Později během studia měli studenti v některých případech díky ADHD problémy. Dia v jednu chvíli ve škole propadala. Někteří studenti měli problémy v chemii, matematice či zeměpise. Pro mnoho studentů byla nejobtížnější čeština. Oli a Marco považovali za nejnáročnější diktáty. Honza měl prospěch v pořádku a byl s ním spokojen.
Někteří studenti zmiňovali, že je bavilo se učit, měli školu rádi a zajímala je výuka na počítači. V oblibě studenti měli aktivity mimo výuku jako plavání či procházka a hru venku. Studentům s ADHD vyhovoval individuální přístup a málo dětí ve třídě. Nejen pro Ondru byli ve škole důležití spolužáci. Někdy se studenti ve škole cítili dobře i díky drobnostem. Například Vojtovi se líbilo, že může na střední škole během hodiny jíst.
Studenti s ADHD měli ve škole běžné starosti jako děti bez speciálních vzdělávacích potřeb. Mnoho studentů se shodlo, že je nebavily náročné úkoly, moc rychlé tempo učitelů či tlak na výkon. Jakuba rozčilovalo, když ve třídě spolužáci panikařili z psaní písemek.
Některým studentům nevyhovoval hluk a mnoho dětí ve třídě. Jiní studenti vnímali, že na jejich zkušenosti se školou mělo podíl právě ADHD. Několik studentů se také shodlo, že nebýt školy, nevnímali by symptomy ADHD jako problém. Lucie projevy ADHD mimo školní prostředí nepozorovala. Jakub vnímal gympl jako ubíjející místo díky množství učiva. Simonovi vadilo, když na jeho diagnózu nebyl ve škole brán ohled.
Studenti s ADHD uváděli, že by jim pomohlo, kdyby měli mezi předměty delší přestávky a méně učení. Pro některé student byly předměty natolik náročné, že by je raději nestudovali. Jiní navrhovali více interaktivní výuku. Lucie by si přála ve škole méně zapisovat a více si povídat. Také by ráda měla možnost kreslit si v hodině, když potřebuje. David si přál více hodin tělocviku.
I přes některé potíže, které s sebou ADHD při studiu nese, neváhali někteří studenti jít na školy, které mohou pomoci naplnit jejich ambice, i když mohou být náročnější. Dia se ze základní školy rozhodla jít na gymnázium. Vnímala, že se na přijímačky musela hodně učit. Výuka zde byla náročná, ale Diu bavila. Marco je také na gymplu. Jakub na druhou stranu z gymnázia odešel na hereckou školu. Ta jej nadchla volností a individuálním přístupem učitelů. Lucie přestoupila ze základní na školu speciální.
S přestupem na střední školu se u některých studentů vyskytovaly obavy. Vojta se obával, že pro něj střední škola bude náročná, ale věřil, že všechno jde, když se chce.
Ačkoli mnoho studentů svou budoucnost prozatím neřešilo, někteří už hovořili o tom, co by chtěli dělat, na co se těší nebo čeho se bojí. Několik studentů vyjádřilo obavy, že jim projevy ADHD mohou v budoucnu vytvářet problémy. Jakub se obával, že bude mít na jevišti problém s koncentrací.
Někteří studenti z budoucnosti obavy neměli. Těšili se na své plány, další školu či zaměstnání. Vojta věřil, že studium na vysoké škole bude v pohodě. Motivace k učení pro něj bylo úspěšné složení maturitní zkoušky. Ondra by raději pracoval, než chodil do školy. David si přál být hasičem.