Leona vnímala rozdíl v adaptaci dětí na prvním a druhém stupni.
Obecně se to dá rozdělit na to, jak je to klima na prvním stupni základní školy a na druhém stupni základní školy. To si myslím, že bude ve spoustě škol podobné. Důležité je, že my jsme v podstatě takovou jakoby malou obcí, malou školou na malé obci ve vyloučené lokalitě. Takže ten počet těch žáků přicházejících z Ukrajiny do našeho systému není takový, že bychom ho nezvládli. To klima ve třídě, když jsem se dotazovala i učitelů, tak v podstatě ovlivněné na tom prvním stupni nebylo. Ty děti ty ukrajinské žáky přijímají v podstatě vřele, protože oni na těch prvních stupních jsou takoví otevření, bez předsudků a nestydí se. Na tom druhém stupni si ti žáci uvědomují, jaké mají třeba štěstí v tom, v jakém období a v jakém státě žijí, a že teď si možná poprvé uvědomili ten rozdíl. Tak když se potom bavíme o, v rámci etické výchovy nebo v jiném předmětu, tak mají pochopení, a spíš se snaží pomoci. Takže to klima přímo té třídy ovlivněné nebylo, spíš to uvědomění si, že někde jinde se dějí jiné věci.
Lucka se občas setkávala s narážkami vůči ukrajinským žákům, celkově ale podle ní klima třídy spíš obohatili.
TřídaAleny se zapojila do projektu pro česko-ukrajinské třídy, s posílením vztahů pomohla také psycholožka.
Podle Lucky žádné z dětí nepotřebovalo emoční podporu ve spojení s tématem války. Někteří žáci ale byli málo komunikativní a motivovaní.
Kiki vnímala, že jí s příchodem ukrajinských žáků přibylo práce. Důležitý byl i jejich samotný přístup ke vzdělávání.
Leona ve vzkazu kolegům děkovala za jejich nasazení, dále jim doporučovala nebát se říct si o pomoc, respektovat psychickou únavu zejména starších dětí a zaměřit se na spolupráci.